MÁME
NOVÉ STRÁNKY
WWW.KELPIES.CZ






 

Agility je kynologický sport, který spočívá v tom, že pes na pokyny svého psovoda překonává nejrůznější překážky. Vznikl jako hra pro hbité a živé pejsky, kteří v něm mohou uplatnit i to, co by v běžném životě příliš neuplatnili (například prolézání tunelem). Nejde ale pouze o to jednotlivé překážky překonat. To, co je na agility nejzábavnější a nejzajímavější je zvládání celých parkurů o asi 20 překážkách s předem daným pořadím. Parkury obsahují nejrůznější změny směru, zatáčky a pasti tak, aby se prokázalo, který tým složený ze psa a psovoda je nejobratnější, nejsehranější a nejrychlejší. Pokud by se agility mělo k něčemu přirovnat, tak má asi nejblíž k parkurovým závodům koní. S tím rozdílem, že člověk musí běhat po svých vedle psa, a tak pes zvládne mimo klasických skokových překážek i tunely, houpačku, kladinu, slalom atd.

Prvním krokem při učení se tomuto sportu je zvládnutí jednotlivých překážek podle pravidel agility. Když se pes naučí reagovat na jednotlivé povely, přichází druhá fáze, kdy se učí především psovod. Není totiž zdaleka jednoduché běžet vedle psa, pamatovat si trať, dávat včas povely a to nejdůležitější - psa motivovat. I když spousta psů ráda skáče a běhá, zkuste je donutit, aby skákali tam, kam chcete Vy, a ve chvíli, kdy třeba zrovna okolo běží jejich psí kamarád.

Proto tím nejdůležitějším jsou odměny. Agility je opravdu jedna velká hra a tak nejsou přípustné tresty za špatné provedení cviku. Celý výcvik je prováděn pouze pozitivním zpevňováním. Od jednotlivých překážek vede cesta přes jednoduché kombinace až ke skutečným parkurům. Kdo si ale představuje, že když je agility hra, lze se ji naučit rychle, je na omylu. Než pes zvládne spolehlivě všechny překážky a potom i složitější cvičení, trvá měsíce. Ale ani potom nic nekončí.

Výhodou agility je, že to není pouze rutinní provádění naučeného. Parkur je pokaždé jiný, a proto je potřeba zkoušet stále nové způsoby vedení psa a trénovat nová složitější cvičení. Pro soutěživé existují samozřejmě i závody agility. Každoročně se jich pořádá několik desítek. Na závodech jsou psi rozdělení do tří výkonnostních kategorií A1, A2 a A3. Navíc existují ještě tři velikostní kategorie small, medium a large, aby malí psi nebyli oproti velkým v nevýhodě. Během jednoho závodního dne se sejde obvykle 80 až 100 závodících dvojic a absolvuje tři a více parkurů. Vítězem se stává tým s nejmenším počtem chyb a odmítnutí, který doběhl v nejlepším čase.

Ale závody jsou spíše třešinkou na dortu, agility je především sportem, který může provozovat kdokoli s jakýmkoli psem. Nejsou tu omezení například čistokrevností psa, i voříšci bývají velmi úspěšní a šikovní. Nerozhoduje ani věk, agility běhají děti, dospělí i senioři se psy různého stáří. Jedinými předpoklady jsou ochota učit se nové věci a chuť trávit čas se svým psem zajímavou činností.

Překážky Skokové

První skupinou překážek, které se při agility používají, jsou takové, které pes překonává skokem. Mezi ně patří jednak klasické skokové překážky, které jsou rozlišené výškou laťky pro jednotlivé velikostní kategorie. Pro small je laťka 30cm nad zemí, pro medium 40cm a pro large 60cm s tolerancí 5cm. Je dána i minimální šířka překážky, tak aby se pes nemohl zranit, a to je 120cm. Další překážkou je zeď nebo takzvaný viadukt (zeď s prázdnými oblouky ve spodní části), které mají opět stejnou výšku jako skokové překážky a jsou tvořeny jednak výplní a pak shoditelnou horní částí tak, aby se pes nemohl při skoku odrážet, ale aby zeď skutečně celou přeskočil. Psi během agility uplatní nejen skok do výšky, ale i do dálky. Skok daleký je složený z 2 až 5 elementů (nízké široké překážky) Pro small má délku 40-50cm, pro medium 70-90cm a pro large 120-150cm. Pes se nesmí dotknout žádné části, která skok daleký tvoří. Poslední tentokrát proskokovou překážkou je kruh. Pro kategorie small a medium je jeho střed 55cm nad zemí, pro kategorii large 80cm. Pes při jeho překonávání nesmí proskočit mimo kruh (např. mezi kruhem a rámem).

Probíhací

Do této skupiny se řadí tunely ? pevný a látkový. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že pevný tunel, dlouhý 3 až 6m, má po celé své délce průměr 60cm. Navíc je ohebný, a tak se dá tvarovat např. do tvaru písmene U či S. Látkový tunel má podobný začátek jako pevný, ale po 90cm pokračuje měkkým materiálem, takže si pes posledních 2,5 až 3,5m musí sám nadzvednout. Jiným typem probíhacích překážek je slalom. Skládá se ze sudého počtu tyčí 8, 10, nejčastěji 12, které jsou od sebe vzdálené 50 až 65cm. Je to jedna z překážek, jejíž bravurní zvládnutí dokazuje již vysokou úroveň agility týmu. Zajímavým a často situaci komplikujícím pravidlem je nutnost začínat slalom vždy tak, aby měl pes první tyčku po pravém boku.

Zónové

Třetí skupinou jsou tzv. zónové překážky, na kterých jsou vyznačeny barevně vždy na začátku i na konci tzv. zóny, což jsou místa, na která pes musí šlápnout alespoň jednou tlapou. Toto pravidlo vzniklo především z bezpečnostních důvodů, aby se zamezilo zranění psa při jeho předčasném seskočení. Mezi zónové překážky patří kladina. Její výška je obvykle 120cm a celková délka se pohybuje okolo 16m. Zóny jsou vyznačeny 90cm na začátku nástupné i na konci sestupné části. Šikmá stěna neboli áčko se také řadí mezi ?zónovky?. Pro kategorii large je vysoká 190cm při úhlu 90°, který mezi sebou svírají obě části. Pro kategorie medium a small se stěna rozevírá tak, aby její výška činila 170cm. Zóny mají délku 106cm. Houpačka je jedna z velice atraktivních překážek. Její délka je přibližně 4m, zóny jsou stejné jako u kladiny. Pes musí vyběhnout za polovinu, počkat, až se houpačka převáží, a poté seběhnout. Ostatní Poslední tak trochu zvláštní překážkou je stůl. Je to čtverec o straně 90 až 120cm. Pro kategorii small je vysoký 35cm, pro kategorii large 60cm. Pes na něj musí skočit a 5 sekund zůstat. Po uplynutí této doby může stůl opustit a běžet dál.

Parkur

Parkurem se rozumí ohraničený prostor, ve kterém jsou překážky. Jeho rozloha musí být minimálně 20x40m. Délka trasy je 100 až 200m a zahrnuje 12 až 20 překážek, z nichž alespoň 7 je skokových. Pořadí překážek je dané, a proto je každá překážka očíslována. Průběh trasy je pokaždé jiný, jediným pravidlem je, aby obsahoval minimálně dvě změny směru.

Na závodech se pro absolvování parkuru stanovuje standardní a maximální čas. Standardní čas je čas doporučený k absolvování. Pokud ho tým překročí, je penalizován trestnými body. Po překročení maximálního času, který je 1,5 až 2násobkem standardního času, je tým diskvalifikován. Standardní čas se počítá z postupové rychlosti v m/s (ta je stanovena v závislosti na obtížnosti trati apod.) dělené délkou trasy. Před závodem se tedy celá trasa pečlivě přeměřuje.

Pravidla

Některá pravidla jsou zmíněna i v částech Parkur a Chyby a odmítnutí. Nicméně existují ještě další, která psovod i pes musí dodržet, aby se vyhnuli diskvalifikaci ze závodu. Pes musí být na trase bez vodítka i obojku či jiných postrojů (výjimku může povolit rozhodčí). Psovod nesmí mít v ruce ani nikde na těle pomůcky ke zrychlení psa, nesmí mu na trase vypadnout žádná odměna. Psovod také nesmí žádnou překážku sám překonat či shodit, ani se jí nesmí dotknout. Dotek není povolený ani vůči psovi. Závod pro tým končí i v případech, že pes překoná překážky v nesprávném pořadí, vyvenčí se na parkuru, opustí prostor parkuru či porazí skokovou překážku před jejím překonáním. A v neposlední řadě se diskvalifikací trestá také nekorektní chování psovoda vůči rozhodčímu či jeho hrubé zacházení se psem.

Odměny

Když se pes začne učit jednotlivé překážky, je potřeba ho velmi silně motivovat. Jednak proto, aby cvik vůbec provedl, a také proto aby ho provedl co nejrychleji a nejlépe. Klasickými odměnami jsou malé kousky různých pamlsků. Mohou to být malé granulky, kousky sýra či masa a uzenin. Tradiční jsou také velmi oblíbené piškoty. Je nutné dodržet skutečně malou velikost odměn, abychom psa přílišným krmením nezatížili. V dalších fázích se využívají hračky, míčky apod. Důležité je, aby o ně pes měl skutečně zájem a byl ochotný pro jejich získání něco udělat. Tou nejdůležitější odměnou, která také buduje vzájemný vztah psa a psovoda, je samozřejmě pochvala. U té se nikdy není třeba držet zásady, že méně je více. Přímo naopak čím více chvály psovod používá, tím pozitivnější vliv to má na psa.

Závody

Pořádají-li se agility závody, může se na nich jeden psovod s jedním či více psy zúčastnit buď zkoušek nebo soutěží. Zkoušky jsou rozdělené podle výkonnostních kategorií A1, A2 a A3 a jejich zdárné absolvování umožňuje postup do vyšší kategorie, než v jaké se momentálně tým nachází. Hodnocení zkoušek je v pěti stupních. Výborně jsou hodnoceny týmy s maximálně 5,99 trestnými body. Od 6 do 15,99 trestných bodů je tým hodnocen velmi dobře. Dobře je hodnocení v rozmezí 16 až 25,99 trestných bodů. Při více než 26 trestných bodech je tým tzv. bez ohodnocení. Pátým stupněm je diskvalifikace. Soutěže pak bývají společné pro všechny výkonnostní kategorie a jejich výsledky nemají vliv na postup z jedné kategorie do druhé. Rozlišují se soutěže Agility a Jumping, do kterého se nezařazují zónové překážky. Jumping může být také rozdělen na jednotlivé kategorie, a pak se jeho výsledky zapisují do výkonnostního průkazu, ale nemají vliv na změnu výkonnostní kategorie. Výkonnostní kategorie V agility existují tři výkonnostní kategorie A1, A2 a elitní A3. Tým na prvních závodech získává výkonnostní průkaz pro zápis výsledků zkoušek a automaticky je zařazen do A1. Pokud tým splní třikrát zkoušku A1 na výborně u dvou různých rozhodčích, může postoupit ihned do A2 nebo může dál soutěžit v A1, ale po uplynutí jednoho roku je automaticky do A2 přeřazen. Postup z A2 do A3 je podmíněn složením tří zkoušek A2 na výborně bez trestných bodů opět u dvou různých rozhodčích. Navíc se v těchto zkouškách tým musí umístit do třetího místa. Označení A3 se pak stává součástí jména psa (např. A3 Alík), ale pouze na jeden rok. Během něj je možné kategorii A3 obhájit za splnění stejných podmínek jako při vstupu do této kategorie (tým závodí v kategorii A3 či A2). V případě že tým požadavky nesplní, vrací se do A2. Pokud tým tři roky po sobě A3 obhájí, stává se pes šampiónem s označením A3Ch. Alík. Tento titul je již doživotní.

Velikostní kategorie

Opět jsou tři kategorie k rozdělení psů podle jejich kohoutkové výšky. Na závodech psi soutěží vždy pouze s jinými psy ze stejné velikostní kategorie. Kategorie small (S) je pro psy do kohoutkové výšky 34,99cm. Kategorie medium (M) je od 35 do 42,99cm a nejvyšší psi nad 43cm spadají do kategorie large (L).

Chyby a odmítnutí

Aby bylo možné nějakým způsobem určit pořadí psů na závodech, byla stanovena pravidla způsobu překonávání překážek. Za jejich porušení je tým trestán chybami či odmítnutími. Za obojí tým získá pět trestných bodů. Rozdíl je zejména v tom, že odmítnutí musí psovod se psem opravit, chyba je pouze penalizována. Navíc za tři odmítnutí následuje diskvalifikace. Obecně je odmítnutí vyhnutí se překážce psem tak, že překročí pomyslnou prodlouženou linii překážky. Dalšími typy odmítnutí jsou podlezení překážky nebo její přeskočení mimo prostor k tomu určený, přejití skoku dalekého a odskočení do strany na skoku dalekém. V tunelech je odmítnutím stažení hlavy z ústí tunelu. Každé špatné naběhnutí do slalomu je také odmítnutím. Na kladině a šikmé stěně je odmítnutím seskočení z překážky dříve, než se pes dotkne všemi tlapami sestupné plochy. Pokud pes seskočí z houpačky před překonáním její osy, je také trestán odmítnutím. Proskočení kruhu mimo kruh je rovněž odmítnutím. Jediným odmítnutím, které se neopravuje, je odmítnutí na stole spočívající v naskočení psa na stůl ze strany opačné ke směru běhu. Pokud pes stůl podleze, je to také odmítnutí a v tomto případě je nutné cvik opravit. Chybami jsou shození laťky skokové překážky, elementů zdi a skoku dalekého. Vynechání tyčky ve slalomu je chyba, kterou je jako jedinou nutné opravit. Pes musí slalom absolvovat bezchybně, přičemž trestné body za chybu se přičítají pouze při prvním špatném pokusu. Chybou na zónových překážkách je nedotknutí se zón alespoň jednou tlapou psa. Na houpačce je navíc chybou, pokud pes seskočí před dopadnutím překážky na zem. Další chybou je také seskočení ze stolu před uplynutím limitu 5 sekund. Chybou, které se musí vyvarovat psovod, je projití startem nebo cílem.